Mapování vybraných lokalit orchidejí ve Šluknovském výběžku a Lužických horách
Vlastislav Vlačiha, Jiří Plekanec
V letech 2015-2016 pokračovala skupina severočeských milovníků orchidejí v dokumentaci jejich výskytu na několika vybraných lokalitách v severní části Děčínského okresu s cílem prověřit historické nebo pochybné údaje a monitorovat stav na nalezištích, které mají zajištěnou péči.
Šluknovská pahorkatina
Na území PR Velký rybník (450 m), které je známé velkou populací druhu prstnatce májového, byly opakovány pokusy potvrdit výskyt vzácnějšího prstnatce pleťového. Výsledek je velmi skromný, v sezóně 2016 byly nalezeny 3 kvetoucí exempláře, které se nacházejí v populaci prstnatce májového, na vlhkých pravidelně kosených loukách a prameništích v západní části rezervace poblíž okraje města Krásná Lípa. Ve srovnání s mohutností výskytu prstnatce májového, který je zde zastoupen několika stovkami bohatě kvetoucích rostlin s výraznou variabilitou a prosperuje na několika mikrolokalitách, je zde prstnatec pleťový spíše taxonem vymírajícím! Jak velká populace prstnatce pleťového zde v minulosti byla a kolik prstnatcových luk v okolí rezervace zaniklo se už nedozvíme. Vzhledem k početnému zastoupení křížence obou prstnatců (Dactylorhiza x aschersoniana), který byl v roce 2016 zaznamenán, musel být v minulosti prstnatec pleťový na této části lokality podstatně hojnější. Přesto je jeho výskyt ve Šluknovské pahorkatině obrovskou raritou, neboť se zde jinde nevyskytuje. V sousedních Lužických horách a Labských pískovcích vyhynul a nalézt ho můžeme nejblíže až na Českolipských lokalitách. Dalším důvodem k návštěvě bylo zachycení neověřených informací o výskytu vstavače bahenního na této lokalitě. Přes veškerou snahu se toto podezření nepodařilo prokázat a zřejmě se jednalo o omyl, nebo záměnu některých zprstnatců.
.......................................................................................................................
.......................................................................................................................
Jako velmi dobrý lze označit stav lokality vstavače mužského ve svahu severně od centra obce Dolní Podluží (460 m), která je již od roku 2008 v pravidelné každoroční péči pozemkového spolku Launensia Ústí nad Labem. V jarním období 2016 tu na třech mikrolokalitách vykvetlo celkem téměř 250 exemplářů, což i přes suché období dvou sezón za sebou představuje další nárůst populace. Jde o specifickou formu vstavače mužského, která je svojí mimořádně velkou proměnlivostí morfologických znaků a vazbou na lesní stanoviště odlišná od moravských lučních vstavačů a blíží se taxonu charakteristickému pro oblast Českého středohoří, Doupovských a Krušných hor a jižních oblastí Saska. Problematické zařazení k západoevropskému typu (Orchis mascula var. fallax) je bohužel stále zbytečně opakovanou chybou či spíše nesmyslem a zůstáva stále nedostatkem naší taxonomie. Průzkum okolí kromě již zmíněných mikrolokalit tohoto druhu další výskyt nepotvrdil, ale z historických údajů byl uváděn z blízkých Světlin u Dolního Podluží, nedalekého Šibeničního a Křížového vrchu u Jiřetína pod Jedlovou. Důležité je zmínit, že jsou odtud historické záznamy i vstavače osmahlého a v přilehlém lese záznam nálezu sklenobýlu bezlistého, který uvádí F. Procházka v kartotéce z Květeny ČSR 1949. Nález nebyl potvrzen a průzkum okolí lokality vstavače mužského v dalším období bude velmi důležitý.
.......................................................................................................................
.......................................................................................................................
Lužické hory
Dalším cílem byla PP Brazilka (550 m) v Lužických horách, kde probíhá řada zásahů řízených správou CHKO Lužické hory. Vlhké louky jsou občas spásány stádem ovcí, nebo koseny a tato opatření se příznivě projevila jako efektivní na stavu populace prstnatce májového a Fuchsova. U prstnatce Fuchsova jde o morfotyp střídavě vlhkých luk kvetoucí většinou ve světlejších odstínech růžové barvy s květenstvím spíše kratším, s menším počtem květů a jejich rozsah je několik desítek kvetoucích rostlin. Na této lokalitě to je dobrá perspektiva do budoucnosti i přes některé problémy s hydrologickým režimem na lokalitě, které byly způsobeny v minulém století z důvodu zemědělského obhospodařování půdy a tím i devastaci vřesovišť, rašelinných a podmáčených horských luk. Z historických údajů na těchto loukách můžeme uvést dnes již vyhynulou hlavinku horskou, na loukách lesních lemů prstnatec bezový, v okolních lesích korálici trojklanou a ojedinělý bradáček srdčitý.
.......................................................................................................................
.......................................................................................................................
.......................................................................................................................
Podobná situace je v současné době na neudržovaných horských loukách pod zříceninou hradu Tolštejn (670 m) v Lužických horách. Vroce 2016 bylo zjištěno menší množství rostlin s podobným morfotypem (PP Brazilka) druhu prstnatec Fuchsův (do 10 ex) na lesním lemu, a na čtyřech prameništích několik desítek až stovek druhu prstnatce májového. Horská louka leží na katastru obce Jiřetína pod Jedlovou, která louku každoročně neřízeně kosí a díky tomu se zde zachovaly tyto nevelké prstnatcové populace. V současné době se zásahy zabývá správa CHKO Lužické hory a stanovením správné doby kosení, nebo dnes již osvědčenou pastvou ovcí a koz, je do budoucna zárukou nárůstání populace prstnatců na nejzachovalejších horských loukách Lužických hor. V přilehlém lese je potvrzen výskyt kruštíku širolistého a ojediněle i hlístník hnízdák na místech po středověké důlní činnosti. Historické záznamy uvádí, že na loukách pod Tolštejnem se v minulosti vyskytoval vemeníček zelený a vemeník dvoulistý.
.......................................................................................................................
.......................................................................................................................
Pozoruhodným místem v Lužických horách je Nová Huť (552 m) nedaleko Svoru, na kterém byl poněkolikrát proveden průzkum a monitoring na podmáčených loukách a lesních rašelinných stanovištích s převládajícím smrkem. Je to horské sedlo s vysokou vzdušnou vlhkostí a prameniště říčky Kamenice. Roste zde na dvouch mikrolokalitách prstnatec Fuchsův, který najdeme prvně u železniční zastávky na podmáčených lesních stanovištích a okolo cesty, kde vykvétá každoročně stálá populace cca 100 kvetoucích exemplářů. Druhá se nachází o (300 m) dále u vodárenského domu na konci cesty mezi plotem a železniční tratí. Je to teprve nedávno objevená lokalita a v roce 2016 zde bylo napočítáno 60 kvetoucícch exemplářů. Vyskytuje se zde také několik desítek rostlin kruštíku širolistého, který roste na trati, okolo cest a v lese. Mezi hlavní silnicí a železniční zastávkou přímo pod tratí je podmáčená louka s prameništěm a vodotečí, kde roste stabilně prstnatec májový (do 80 ex), a v blízkosti rozvalin staré sklářské huťe je prameniště kde rostou drobné prstnatce (do 10 ex), které se svojí morfologií velmi podobají prstnatci laponskému. Vzorky z těchto prstnatců se zatím podrobují genetické analýze a budou se porovnávat se vzorky prstnatců které popsal Petr Batoušek na území Moravy, pak Alpskými a Skandinávskými typy. Může to být však drobná varieta prstnatce májového dříve uváděná jako (Dactylorhiza majalis var. gracilis). Zvláštností je že 1,5 km západně od Nové Hutě u Hraničního rybníka jsou na hrázi, lesních lemech a krajích cest početné populace kruštíku širolistého, který mezi sebou má také drobné exempláře do 20 cm vysoké podobně jako drobné prstnatce. Může se u těchto druhů jednat o jakousi drobnou formu, která se zde přizpůsobila několika zalednění.
.......................................................................................................................
Článek vyšel ve zpravodaji českých orchidejářů Roezliana 2017.
