Domů » Blog » Severní polární záře

Severní polární záře ( Aurora Borealis )

.

O záhadném světle na nebi se zmiňuje už řecký filosof Aristotelés

Obr.1 Jökulsárlón 20:42 hod. - Tokina -14 s - F4 - ISO 640 - f = 11 mm. Osvit Měsíce 77 % Kp 5 ( G1 )

Aurora Borealis je latinský název pro severní polární záře, které můžeme pozorovat hlavně v arktických částech severní polokoule naší planety. Na jižní části antarktické polokoule u protinožců se tentýž úkaz nazývá Aurora Australis ( Australis = jižní ).

Dodnes se spekuluje, kdo v 17.století první použil termín Aurora Borealis, jestli G. Galilei ( 1564 - 1642 ), nebo P. Gassendi (1592 - 1655 ). Přisuzují to spíše francouzi Pierru Gassendovi, který byl filosof, vědec, fyzik a astronom. Název je složen ze jména římské bohyně úsvitu a červánků Aurory ( Jitřenky ), a jména Boreás, který byl v řecké mytologii bůh severního větru. Norský fyzik a profesor Kristian Birkeland ( 1867 - 1917 ) používal termín Lumine boreali ( severní světlo ) a Aurora polaris ( polární světlo), které je synonymem.

Obr.2 Jokulsárlón 21.29 hod - Tokina - 13 s - F4 - ISO 400 - f = 11 mm. Osvit Měsíce 77 % Kp 5 ( G1 )

Polární záře jsou spojené se sluneční aktivitou. A to především, když se objeví ve sluneční fotosféře skvrny, které jsou ze Země pozorovatelné i přes drobné dalekohledy vybavené ztmavovacím filtrem. Sluneční skvrna je jako miniaturní tečka, ale ve skutečnosti by se do ní vešlo v průměru několik zeměkoulí. Zjednodušeně je to tak, že se na povrchu magnetického pole Slunce při silné aktivitě díky spirálovitě vlnícím magnetickým siločarám uvolňují do prostoru kladně nabité částice, které se nazývají sluneční vítr. Sluneční vítr je neustálý proud částic tvořen z protonů jádra atomu vodíku ( H ), alfa částicemi jádra atomu helia ( He ), a elektronů jádra atomu ostatních prvků. Pohybuje se rychlostí 450 km/s, a pokud dráha částic směřuje k Zemi, vletí do magnetosféry za 2 - 3 dny. Na Slunci také dochází k silným erupcím tzv.protuberance, které jsou dlouhé i několik stovek tisíc km. Pokud se protuberance odpoutá od Slunce, tak se tomu říká výron koronární hmoty, kdy se do prostoru vychrlí megatuny částic ve skupenství plazmatu složené z protonů a neutronů. Ty se formují v tzv. magnetická oblaka, která zvyšují tok slunečního větru a se zemskou magnetosférou se střetnou za 1 - 2 dny. Tato obrovská energie může na Zemi vyřadit komunikační zařízení, jako jsou rádiové přístroje, GPS, elektroniku, nebo způsobovat výpadky elektrické sítě. Ve vesmíru může ohrožovat družice, třeba i s astronauty.

Obr.3 Jökulsárlón pobřeží 22:33 hod. - Tokina - 10 s - F4 - ISO 500 -f = 16 mm. Osvit Měsíce 77 % Kp 5 ( G1 )

Jestliže se dráha slunečního větru střetne s magnetickým polem Země, který sahá až do výšky 100 000 km, odklání částice díky magnetickému poli Země přes siločary pryč. Při masivní srážce s částicemi není magnetosféra schopná vše odkonit, a do atmosféry pronikne velké množství energie. Ta se v horní části atmosféry na obouch pólech sráží s atomy a molekulami, čímž vzniká elektromagnetické záření ve formě polární záře světélkující na obloze. Vytváří různé spektrum zelené, červené až modrofialové barvy ve formě pruhů, vlnících se pruhů, ornamentů, anebo jen beztvaré zářící nádechy podle intenzity. Barevné spektrum, které vidíme je zbarvené podle vzdálenosti a výšky pozorování. Zelená a červená jsou kyslík ( O ). Vzácnější modrá až modrofialová jsou ionty dusíku ( N ).

Obr.4 Jökulsárlón 21:20 hod. Tokina - 17 s - F4 - ISO 500 - f = 11 mm. Osvit Měsíce 77 % Kp 5 ( G1 )

Nato abychom dnes mohli odhadovat nebo pozorovat polární záři slouží různé webové portály s aurorálním monitorem vyznačující časový rozsah, na který se můžeme připravit. Dále vyznačuje aktivitu Slunce, aurorální ovál, grafy slunečního větru a jeho intenzitu. Stupnice Kp Index udává měřítko pozorovatelnosti až do našich zeměpisných šířek. To jsou takové základní věci a není přitom nutné všem fyzikálním veličinám až tak podrobně rozumět.

Jestli se vypravíme na severní polokouli více na sever, kde jsou dnes už velmi známá a dostupná území na pozorování, pak je to Laponsko ( sever Finska, Kiruna ve Švédsku, Tromso v Norsku ), sever Skotska, Island a pak vzdálené Grónsko, anebo třeba Aljaška. Na těchto místech v určitém období i při slabší aktivitě Slunce, kdy monitor udává nízké hodnoty Kp / 1 - 3 za jasného počasí určitě polární záři spatříme. Při vyšších hodnotách od Kp 4 a více, bývá úkaz po ,,celé obloze,,. V nižších polohách severní polokoule, jako je ČR už to tak snadné není, a čím více směřujeme k rovníku, tak je tento úkaz spíše ojedinělý. Důležité je sledovat aktivitu Slunce, skvrny a erupce, které většinou způsobují, že spatříme polární záři i u nás. Důležité je na monitoru rozeznat co je Kp index / 0 - 9 . V ČR platí viditelnost při dobrém počasí, minimálním světelném smogu Kp 8 . S dnešní fototechnikou se dá zaznamenat stav bouře ve vyšších polohách už při hodnotách Kp / 6 - 7. Závislé je to však na stavu geomagnetické bouře, který na monitoru vždy září červeně a hlásí STORM! Na některých portálech je i označení slunečního větru ( M a X - Class flare ), nebo stupnicí G 1 - 5 , při magnetické bouři od ( Kp 5 = G1 ) - ( Kp 9 = G5 ).

Obr.5 Jökulsárlón / most 20:58 hod. Tokina - 15 s - F4 - ISO 640 - f = 11 mm. Osvit Měsíce 77 % Kp 5 ( G1 )

Island

Polární záře v obrazové příloze je z únorové výpravy na Islandu, která byla naprosto výjimečná! Přestože bylo nestálé počasí, se nám poštěstilo vidět toto představení v plné parádě . Od příletu trvala geomagnetická bouře několik dní, a ikdyž v ostatních dnech hodnoty klesly na minimum, podvákrát jsme jí ješte spatřili v malé intenzitě. Je to naprosto nevyspitatelný jev, a i při vysoké aktivitě vygraduje třeba jen třikrát za noc s maximální intenzitou.

Velmi důležitá je příprava, znalost oblohy, mít předem vytipovaná jasná stanoviště, neboť někdy každá minuta hraje roli. My jsme přijeli k laguně Jökulsárlón, která byla toho dne centrum dění, takže to bylo pro nás dost hektické. Ještěže terén na laguně a pobřeží znám, jinak bych byl v danou chvíli ztracený. I tak jsem chvílemi nevěděl co dřív, jestli se přesouvat, fotit, nebo jen tak koukat :-)

Polární záře jsou napínavé a nejkrásnější podívané, jaké jsem kdy zažil! Dají se pořídit jak na Islandu, tak i za dobrých podmínek v České Republice. Jako pozorovatel si to zaznamenám v hlavě, ale jako fotograf si dovezu i pár zdařilých snímků, které stojí za to.

Obávám se toho, že to bude návykové :-)..............................

Obr.6 Jökulsárlón - pobřeží Atlantiku - Tokina 11 - 16 mm / F 2.8
Obr.7 Jökulsárlón laguna - Tokina 11 - 16 mm / F 2.8
Obr.8 Jökulsárlón - pobřeží Atlantiku- Tokina 11 - 16 mm / F 2.8
Obr.9 Jökulsárlón laguna - Tokina 11 - 16 mm / F 2.8
Obr.10 Jökulsárlón - pobřeží Atlantiku - Tokina 11 - 16 mm / F 2.8
Obr.11 Jökulsárlón laguna - Tokina 11 - 16 mm / F 2.8
Obr.12 Jökulsárlón - pobřeží Atlantiku - Tokina 11 - 16 mm / F 2.8
.
Fotodokumentace : Island - 17.2 / 2016
Vše jsem popsal laicky a stručně, se základními znalostmi. V odkazech najdete řadu rad a článků od odborníků na Slunce a jeho doprovodné jevy!
Odkazy, literatura, zdroj :

https://cs.wikipedia.org

http://www.astro.cz/

http://ukazy.astro.cz/

http://www.astronom.cz/horalek/

http://www.petrpazour.cz

http://petrik.bigbloger.lidovky.cz

http://vesmir.stoplusjednicka.cz

http://technet.idnes.cz/slunce

https://www.cksen.cz/blog/polarni-zare-zazitek-na-cely-zivot/

Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie. podrobné nastavení