Smrkovník plazivý (Goodyera repens)
Náš jediný zástupce rodu Goodyera v ČR, který byl pojmenován v 17. století podle anglického botanika Johna Goodyera (1592-1664).
Ekologicky nenáročná stále zelená orchidej a přesto téměř vymizela z naší přírody! V České republice roste jen ojediněle na několika málo lokalitách, které se dají spočítat na prstech jedné ruky!
Obr.1 Smrkovník v porostu brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus)
Rozšíření je cirkumpolární, což znamená že zasahuje za severní polární kruh. Od Severní Ameriky, celé Evropy kromě Mediteránu, Asii přes Sibérii a Dálný východ, Himaláj, Čínu až po Japonsko. V ČR z historických lokalit byl udáván z mnoha míst jako je Karlovarsko, Broumovsko, Plzeňsko, Doupovské a Tepelské vrchy, Český ráj, Jizerské hory, Orlické hory, Krakonoše, Jeseníky, Beskydy, České středohoří, Českomoravská vrchovina atd.. V minulosti rostl i u tak monumentálního místa jako je Pravčická brána v Labských pískovcích. Nález je však z roku 1838 a v současnosti nebyl ověřen.. V současné době roste jen ojediněle v jižních Čechách na Sušicku, Strakonicku, v západních na Plzeňsku, ve Džbánu na Slánsku a Adamovsku v Moravském krasu. Na Slovensku je hojnější, třeba v Belianských Tatrách, Západních Tatrách u Zuberce, Nízkých Tatrách, Malé Fatře.
Obr.2 Detail květu, který je jen několik málo milimetrů velký na štíhlé lodyze a porostlý žláznatými chloupky.
Smrkovník je hemikryptofyt (vytrvalá až dvouletá rostlina s obnovovacími pupeny při povrchu země). Rozmnožuje se častěji vegetativně bohatě rozvětvenými oddenky při povrchu půdy a vytváří mnohdy početné skupiny rostlin ( Obr.3). Smrkovník je stále zelená orchidej, neboť listové růžice vyrostlé na podzim přetrvají celou zimu a odumírají až v následujícím vegetačním období, kdy se tvoří listy nové. Tím se dají i snáze mapovat a hledat v zimním období na místech kde třeba vyhynuly.
Orchidej je světle zelená, 10 - 30 cm vysoká. Listy jsou vejčité, spíše tmavě zelené barvy, růžicovitě nahloučené přilehlé k zemi se síťovým žilkováním, které je většinou velmi výrazné. Lodyha se zakrnělými lístky je štíhlá s drobně uspořádanými malými bílými kvítky hustě porostlými žláznatými chloupky. Plodem je tobolka dozrávající v říjnu. Kvete v červenci a srpnu.
Obr.3 Smrkovník opylují čmeláci, včely (Lagioglossum), drobní brouci, ale i jiný hmyz. Na obrázku je inscenovaný tesařík černošpičký (Stenurella melanura).
František Procházka uvádí v knize (Orchideje naší přírody -1983), že smrkovník roste pouze na kyselých nevápenatých půdách, což si nemyslím. Smrkovník najdeme jak na kyselých, tak i vápenatých a písčitých půdách především ve smrkovém a borovém lese, mnohdy i v lesním křovinatém patře, borůvčí, někdy i smíšeném lese vzhledem k počtu jehličnanů. Patří mezi konkurenčně velmi slabé druhy, proto ho najdeme na mechatých, ale i čerstvých humózních půdách s opadaným jehličím, v rozvolněném travnatém porostu, třeba na stržích, lesních vyvýšeninách, ale i okolo bystřin horských údolí na mnoha místech většinou spolu s jinými druhy orchidejí až po alpínský stupeň.
Obr.4 Smrkovník v plném kvetení a celé své kráse.
Smrkovník plazivý je ohrožený především odlesňováním a nešetrném lesním obhospodařování díky kterému v ČR téměř vymizel. Zásluhu mají také imise, které se podepsali i na mnoha jiných druhů orchidejí. Nenápadná drobná orchidej našich jehličnatých lesů patří mezi kriticky ohrožené druhy ČR a zasluhuje přísnou ochranu!
